Kdo psal mluvnice češtiny v 16. až 19. století / pexeso by Akropolis

8 594171 050046

Kdo psal mluvnice češtiny v 16. až 19. století / pexeso

pexeso.indd 2

04.09.15 13:29

01 *VAVŘINEC BENEDIKT Z NUDOŽER (1555–1615) se narodil v Horních Uhrách, ale brzy odešel na Moravu a do Čech a jeho původ se v jeho mluvnici češtiny projevil jen v detailech. Nakonec se stal mistrem Karlovy univerzity. Vedle toho, že vydal mluvnici, formálně inspirovanou P. Ramem a oceňovanou v 17. století jezuity i o půl druha století později Josefem Dobrovským, byl i českým časoměrným básníkem. 02 *MATOUŠ BENEŠOVSKÝ-PILONOMUS (narozený asi v půli 16. století, zprávy mizejí po roce 1590) byl kněz spojený s utrakvistickou konzistoří. V sedmdesátých letech vydal latinsky psanou mluvnici češtiny, v osmdesátých letech česky psanou etymologickou Knížku slov českých vyložených, pozoruhodnou rozhledem po jiných slovanských jazycích. Teprve po vydání této práce se stal opatem kláštera Na Slovanech (Emauzy) na Novém Městě pražském. 03 *JAN BLAHOSLAV (1523–1571) byl biskup jednoty bratrské, překladatel Nového zákona (1564 a 1568; překlad později vplynul do bible Kralické), pořadatel bratrského kancionálu a autor rozsáhlého rukopisného komentáře k náměšťské mluvnici a vlastních Přidání (dodatků) k ní. Narodil se na Moravě a studoval na luteránských školách v Goldbergu a Wittenbergu, cestoval (Královec, Basilej). Dobře znal texty produkované jednotou bratrskou, pracoval i se staršími rukopisy a měl smysl pro živě mluvený jazyk v Čechách i na Moravě a stylistické otázky. Osobně se setkal s Benešem Optátem. 04 TOMÁŠ BURIAN (1802–1874) byl voják pověřený od roku 1831 výukou češtiny na vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Kromě mluvnice se věnoval vojenské terminologii v češtině a překládal do češtiny příručky rakouské armády. Byl autorem mluvnice češtiny a v dochované korespondenci, kterou vydal Ferdinand Čenský (Z dob našeho probuzení, 1875), nám poskytl cenný vhled do zákulisí obrozenského světa. 05 JOSEF DOBROVSKÝ (1753–1829) byl katolický kněz, vychovatel a soukromý učenec, který svými pracemi a vlivem na vrstevníky i žáky výrazně ovlivnil jak traktování české mluvnice, tak širší bádání o slovanských jazycích. Jako stoupenec kritického filologického přístupu se věnoval především zkoumání historických textů, dvakrát vydal rozsáhlou mluvnici češtiny, se spolupracovníky sestavil německo-český slovník, opakovaně publikoval syntetické zpracování dějin českého jazyka a literatury a proslul mluvnicí staroslověnského a církevněslovanského jazyka. 06 *PAVEL DOLEŽAL (1700–1778) byl slovenský evangelický kazatel, vychovatel, pedagog a jazykový reflektor. Kromě velké latinsky psané mluvnice češtiny, zohledňující i západoslovenskou podobu kulturního jazyka, je ještě autorem dalších příruček, pravopisných a slovníkových. Jeho přístup k tvarosloví (dělení sloves do tříd podle infinitivních tvarů, význam rodu při dělení substantiv) ovlivnil i Dobrovského. Pozoruhodný je jeho pravopisný experiment. 07 *JAN DRACHOVSKÝ (Drachovius, * asi 1576, † 1644) byl jezuita činný hlavně jako misionář v době předbělohorské a na začátku třicetileté války. Podle řádového elogia (nekrologu) se intenzivně věnoval přípravě českých textů pro publikaci. Mluvnici češtiny, kterou napsal latinsky, vydal po jeho smrti jezuita Matěj Štajer. 08 JAN GEBAUER (1838–1907) byl mimořádně významný jazykovědec mladogramatické školy, který jednak ovlivnil celou generaci svých žáků na pražské univerzitě, jednak napsal základní práce o češtině historické (historická mluvnice, nedokončený slovník středověké češtiny) i současné (školní i příruční mluvnice, pravopisná pravidla). V této naší galerii završuje moderní standardizaci »české mluvnice« jako příručky pro školu a dům, standardizaci, která probíhala po celé 19. století. 09 VÁCLAV HANKA (1791–1861) byl žák Josefa Dobrovského, básník, editor, knihovník, badatel o dějinách českého jazyka a literatury, slavista. Přeložil mluvnici Josefa Dobrovského do češtiny a vedle Josefa Jungmanna propagoval tzv. analogický pravopis. 10 MARTIN HATTALA (1821–1903) byl katolický kněz a jazykovědec pocházející ze Slovenska. Šafaříkovou přímluvou se stal profesorem slavistiky v Praze. Zasáhl do dějin slovenského i českého mluvnictví, vydával staročeské jazykové památky. Zastával se pravosti Rukopisů. 11 *VÁCLAV JANDIT (přelom 17. a 18. století) byl podle kusých informací, které dosud známe, na počátku 18. století učitelem češtiny na dvoře Giana Gastona de’ Medici, a jak zjistil J. F. Pavlíček, pocházel z Moravy a studoval na pražské univerzitě. Jeho mluvnice, opírající se hlavně o práce V. J. Rosy, J. Konstance a M. V. Štajera, vydával od třetího vydání bez uvedení jeho jména v rozšířené podobě wussinovský tiskařský dům až do poloviny 18. století. 12 JOSEF JUNGMANN (1773–1847) byl obrozenský pracovník, který jako překladatel, teoretik literatury, bibliograf, organizátor a autor pětidílného česko-německého slovníku (zpracovávajícího podklady vlastní i dodané) výrazně ovlivnil podobu jazykově české kultury. Do jazykové reflexe zasáhl vedle slovníku hlavně podporou analogické reformy českého pravopisu podle návrhu J. Dobrovského, kterou spolu s V. Hankou prosazoval proti J. Nejedlému. 13 FRANTIŠEK CYRIL KAMPELÍK (1805–1872) vystudoval po nedokončené teologii ve Vídni medicínu a poté pracoval jako lékař a do šedesátých let vydával knihy o češtině i dalších oborech (po něm např. název venkovských záložních a spořitelních družstev kampeličky). Inspirován J. Kollárem a podobně jako další (F. D. Trnka, V. Žák) postupně precizoval a prosazoval svou verzi umělého psaného jazyka, v kterém kombinoval prvky »národní mluvy« napříč Čechami, Moravou, Slezskem a Slovenskem. 14 *JIŘÍ KONSTANC (1607–1673) byl jezuitský kněz a velmi plodný překladatel duchovní literatury. V době, kdy vedl jezuitskou tiskárnu v Praze, vydal mluvnici češtiny psanou střídavě česky a latinsky. Poté byl vedle Matěje Štajera pověřen prací na novém vydání překladu Nového zákona do češtiny (Svatováclavská bible, 1677). 15 JAKUB MALÝ (1811–1885) byl překladatel z angličtiny, francouzštiny, polštiny, němčiny a dalších jazyků, sběratel pohádek, historik, redaktor naučných slovníků, novinář a politik. Vydal českou mluvnici a mluvnici češtiny pro Němce. V roce 1872 publikoval stručné dějiny češtiny. 16 *FRANTIŠEK OTAKAR MIKEŠ (1836–1883) byl časopisecký redaktor (Osvěta aj.), učitel, jazykový kritik a také autor mluvnice ruštiny (1867 a opakovaně) a kromě České mluvnice (1867 a 1875) dalších jazykových příruček o češtině. 17 JAN NEPOMUK NEJEDLÝ (1776–1834) byl básník a umělecký překladatel a také právník a překladatel zákonů, po F. M. Pelclovi druhý profesor české řeči a literatury na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Jako profesor vydal německy psanou mluvnici s praktickou textovou cvičebnicí a její obměny pak došly dalších vydání a používaly se jako učebnice i po autorově smrti. V pravopisných sporech byl hlavním obráncem tradičního tiskařského pravopisu, oponentem jeho tzv. analogické úpravy. 18 *BENEŠ OPTÁT († před rokem 1559) byl utrakvistický kněz, v třicátých letech s P. Gzelem vychovatel dětí Václava Lomnického v Náměšti nad Oslavou. V té době pořídili s Gzelem překlad Nového zákona do češtiny (1533) a napsali první část první mluvnice češtiny. Později vydal také učebnice základní matematiky. Jako stařec se při rozhovoru setkal s Janem Blahoslavem. 19 FRANTIŠEK MARTIN PELCL (1734–1801) byl historik a domácí učitel, první profesor české řeči a literatury na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Kromě prací historických a edicí historických textů vydal dvakrát mluvnici češtiny, obsahující text vlastní i materiály poskytnuté J. Dobrovským. 20 *VÁCLAV PHILOMATHES (* nejspíš před rokem 1490) odešel z rodného Jindřichova Hradce na studia do Vídně. Tam vydal hudební příručku (1512). Nejspíš na popud B. Optáta a P. Gzela napsal druhou část první mluvnice češtiny, vydané v Náměšti nad Oslavou. 21 *JAN VÁCLAV POHL (* asi 1720, † 1790) byl učitel češtiny na vídeňské tereziánské akademii i v habsburské rodině. Německy zpracoval mluvnici češtiny vycházející z díla V. J. Rosy. Sestavoval také český slovník. 22 *VÁCLAV JAN ROSA (* asi 1630, † 1689) byl laický právník, rada apelačního soudu, básník (v přízvučném i časoměrném systému), autor slovníku a mluvnice češtiny. Hnízdově uspořádaný slovník zůstal v rukopise, ale stal se součástí materiálu zpracovaného později Josefem Jungmannem. Mluvnice měla vliv celá desetiletí a byla používána, kompilována i překládána také v 18. století. 23 ALOIS VOJTĚCH ŠEMBERA (1807–1882) byl filolog, historik a etnograf, úřední překladatel. Narodil se ve východních Čechách a po pražských studiích a působení na Moravě se stal profesorem české řeči a literatury na vídeňské univerzitě. 24 *jan evangelista šmitt (1776–1841) byl rodák z dolnofranckého Unterwaldbehrungenu a teprve za služby v rakouské armádě se dostal do Chrudimi a naučil se česky. Publikoval překlady, pomůcky k učení obou jazyků i práce nábožen-skyvzdělavatelné. 25 MATĚJ VÁCLAV ŠTAJER (1630–1692) byl jezuita. Měl velký vliv na prestižní literární češtinu 17. století, když kromě vydání Drachoviovy mluvnice napsal vlastní ortografickou příručku, doprovodil pražské vydání Dvéří Komenského, obstaral vydání kancionálu i postily a podílel se na přípravě komentovaného katolického vydání Nového i Starého zákona (Svatováclavská bible). Nadací Dědictví svatováclavské přispěl k šíření jazykově českých knih. 26 KAREL IGNÁC THÁM (1763–1816) byl překladatel, autor slovníků a mluvnic češtiny. Ucházel se i o stolici češtiny na pražské univerzitě. 27 *JAN SLAVOMÍR TOMÍČEK (1805–1866) byl překladatel a literární kritik, autor mluvnice. Po J. P. Koubkovi se snažil získat profesuru češtiny na pražské univerzitě, ale vyučoval jen prozatímně. 28 *FRANTIŠEK JAN TOMSA (1751–1814) byl překladatel, pedagog a publicista. Při práci v tiskárně normální školy prosazoval pro češtinu latinku. Experimenty v pravopise předznamenal následující desetiletí pravopisných sporů a reforem. Po smrti Pelclově se vedle Jana Nejedlého ucházel o místo profesora české řeči a literatury. 29 *FRANTIŠEK DOBROMYSL TRNKA (1798–1837) pocházel z východních Čech. Pobýval ve Vídni a v Brně, ke konci života v Olomouci. Překládal a učil, zveřejnil práce prosazující vřazování prvků mluveného jazyka na Moravě do tradiční literární češtiny; narazil na odpor kruhů kolem pražského Muzea (F. Palacký). 30 *VINCENC PAVEL ŽÁK (Ziak, 1797–1867) byl římskokatolický kněz, původem z východních Čech, který působil na Moravě a po F. D. Trnkovi a podobně jako F. C. Kampelík experimentoval s míšením tradiční literární češtiny s mluvenými prvky, hlavně moravskými a slovenskými.

V říjnu 2015 až únoru 2016 se v Národním muzeu v Praze koná výstava s názvem GRAMMATYKA CŽESKA: mluvnice češtiny v 16. až 19. století. Veřejnosti se představují samotné staré mluvnice s textovým a obrazovým doprovodem. K výstavě vychází v nakladatelství Akropolis katalog. Obrazovou část v něm tvoří nejen reprodukce z katalogizovaných gramatik, ale také série portrétů jejich autorů. Nejde o přetisky dochovaných historických vyobrazení, protože u značné části autorů se žádný portrét nedochoval. Miroslav Koupil, který se práce na sérii ujal, vyšel tedy u části autorů z reálně dochované podoby, u jiných vytvořil portréty imaginární — jenom podle základních údajů o jejich životě (u starších autorů někdy neznáme víc než hrubé časové zařazení a aspoň pro nějakou dobu jejich životní postavení). Sérii takto vzniklých portrétů najdete i na tomto pexesu. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i., využívá příležitosti dané výstavou mluvnic češtiny, aby popularizoval práci, která je jim na půdě ústavu věnována. Na adrese http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/mluvnice se v rámci aplikace Vokabulář webový nachází »modul digitalizovaných mluvnic« — digitální knihovna starých gramatik češtiny. Jako v knihovně tradiční můžete i v této virtuální listovat mluvnicemi od té nejstarší (zvané náměšťská, z roku 1533) až do svazků z konce 19. století; můžete studovat popisy mluvnic, vyhledávat v nich podle témat, vyhledávat a číst literaturu — ale vejít do ní můžete pohodlně v mezinárodní elektronické síti, odkud chcete. Nabízíme seznámení s důležitou součástí českých kulturních dějin: soustředěnost na jazyk, jeho užívání, diskuse o jeho prestižní formě k nim patří po celý novověk. K pexesu je připojena také sada medailonů se základními údaji o zobrazených autorech — je to větší část kapitoly Galerie autorů ze zmíněného katalogu. Imaginární podoby jsou označeny hvězdičkou * u jména. © Text: Ondřej Koupil (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), 2015 © Illustrations: Miroslav Koupil, 2015 © Graphic & cover design: Studio Lacerta, 2015 © Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., http://www.ujc.cas.cz, 2015 © Filip Tomáš — Akropolis, 2015

ondřej koupil Grammatyka Cžeska: mluvnice češtiny v 16. až 19. století (katalog výstavy) Praha: Akropolis, 2015. 176 s. ISBN 978-80-7470-093-4

Nakladatelství Akropolis, 5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info (zde též ke stažení tato strana s legendou hracích karet)

pexeso.indd 1

04.09.15 13:29